Předvánoční Paříž a velké výstavy

<table><tr><th></th></tr><tr><td>Výstavy v Paříži:<br>
Musée de l'Orangerie oslaví 100. výročí od úmrtí Clauda Moneta
výstavou Monet a čas. Představí, jak Monet učinil čas, světlo a
roční období ústředními tématy své tvorby. Začíná
impresionistickými počátky, kdy se Monet snažil o zachycení
prchavého okamžiku v přírodě velmi originálním stylem, rychlými
tahy štětcem a světelnými harmoniemi, odrážejí touhu zmrazit
okamžik a jeho atmosférické variace. Hlavní část je věnovaná
variacím světla a fragmentace času ve slavných obrazových sériích z
90. let 19. století jako jsou Kupky sena, Rouenská katedrála nebo
Topoly v nichž Monet maloval stejný motiv v různých denních dobách,
aby zachytil proměny světla. Vše uzavírá monumentální série
Lekníny, trvale instalovaná v Musée de l'Orangerie a přezdívaná
"Sixtinská kaple impresionismu".<br>
<br>
<br>
Grand Palais, hlavní výstavní prostor Paříže, připomíná odkaz "otce
moderního umění" Paula Cézanna. Výstava neukazuje jen bilanci jeho
vlastního malířského díla, ale staví jeho obrazy do dialogu s
umělci následujících generací, které zásadně ovlivnil. Z umělců své
generace měl Cézanne největší vliv na umění 20. století. Henri
Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul
jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Nastolil otázky vztahu
barvy, prostoru a tvaru. Patřil k tvůrcům, kteří celý život
zasvětil hledání výtvarné dokonalosti.<br>
<br>
<br>
Museum Louvre nabízí rozsáhlou výstavu jednoho z nejvýznamnějších
španělských malířů doby baroka Francisca de Zurbarán (1598-1664).
Jeho obrazy ztělesňují duchovně vše charakteristické pro Španělsko
a jeho působivé použití světla a stínu z něj dělá španělského
Caravaggia. Byl současníkem Velázqueze a proslul náboženskými
obrazy s mystickou atmosférou. Jeho svatí a mniši jsou malováni s
důrazem na detaily, které dodávají věrohodnost jejich zázrakům,
vizím a extázi. Kombinace realismu a náboženského cítění je v
souladu s protireformačními myšlenkami Tridentského koncilu Výstava
shromažďuje Zurbaránova mistrovská díla z celého světa, včetně jeho
slavných zátiší, která působí až moderním cézannovským dojmem.
Výstava Zurbarán v Louvru je součástí mezinárodní spolupráce s
Národní galerií v Londýně a chicagským Institutem umění.<br>
Louvre současně nabízí i archeologickou a kulturněhistorickou
výstavu věnovanou starověké Mezopotámii.<br>
<br>
<br>
V Petit Palais se můžeme těšit na velkou výstavu věnovanou
kulturnímu a uměleckému rozkvětu Bruselu na přelomu 19. a 20.
století, kdy se město stalo jedním z hlavních center evropské
secese. Diváci uvidí úžasné ukázky secesní architektury a designu
(Victor Horta a Henry van de Velde), ale také zásadní malířská a
sochařská díla belgického symbolismu a impresionismu (Fernand
Khnopff a James Ensor). Pro Petit Palais je to naprosto dokonalé
spojení, protože samotná budova Petit Palais byla postavena pro
Světovou výstavu v roce 1900 a její secesní styl k výstavě bude
dokonale ladit.<br>
<br>
<br>
Petit Palais současně představuje první velkou výstavu pozapomenuté
Evy Gonzalès, první "moderní mladé ženy" a jediné studentky
Édouarda Maneta. Výstava nabídne také pečlivě vybrané protipóly v
podobě děl dalších malířek té doby, včetně Berthe Morisot, Mary
Cassatt a Marie Bracquemond, tří královen impresionismu. Toto
srovnání poskytuje hlubší pochopení kariéry těchto umělkyň, jejich
tvůrčího prostředí, jejich témat a kontextu jejich vnímání.<br>
<br>
<br>
Musée d'Orsay pořádá u příležitosti stého výročí úmrtí
impresionistické malířky Mary Cassatt (1844-1926) velkou bilanční
výstavu její tvorby. Přehlídku pořádá ve spolupráci s Národní
portrétní galerií v Londýně a Muzeem výtvarných umění v Bostonu. Ve
Francii se jedná o velmi očekávanou událost: muzea dosud nikdy
nevěnovala této umělkyni takovou pozornost. Mary Cassatt se
zúčastnila čtyř ze slavných osmi výstav impresionistů. Poté, co
byly její práce v roce 1877 odmítnuty pařížským Salonem, přijala
pozvání Edgara Degase a připojila se k této nezávislé skupině. Na
poslední 8. výstavě v roce 1886 se Cassatt podílela i organizačně a
finančně. Téměř 40 let byla v přátelském vztahu s Edgarem Degasem.
Sté výročí vybídlo k prozkoumání místa této přední umělkyně mezi
impresionisty. Výstava představí zřídka vystavovaná díla z
evropských veřejných i soukromých sbírek, stejně jako obrazy a
pastely z amerických sbírek, které se mimo Spojené státy objevují
jen výjimečně.<br>
<br>
<br>
Překvapením pařížské výstavní sezóny na podzim 2026 bude nepochybně
výstava díla Kurta Schwitterse (1887-1948) v pařížském Musée
Picasso. Na první pohled je tento svérázný, hranicemi překračující
umělec z Hannoveru spojen s Picassem především díky kolážím.
Zatímco Picasso jako průkopník koláže zavedl tuto techniku do umění
kolem roku 1912, Schwitters ji dále rozvíjel po celý svůj život.
Patřil mezi nejvýznamnější evropské dadaisty, předchůdce
surrealistů. Používal takzvanou metodu "poezie v klobouku", tedy
tak, že sebral nejodlišnější prvky a složil je podle náhodnosti
jejich tvaru, barev nebo hmoty. Využíval vše - kousky dřeva,
železa, poštovní známky, kameny, zátky, odstřižky plechu, obálky,
lístky z tramvaje, slepičí pírka atd. Výstava slibuje vzrušující
zážitek!<br>
<br>
<br>
Musée Jacquemart-André po výstavě barokního mistra Georgese de La
Toura připravuje výstavu o díle Tintoretta a jeho vlivu na
francouzské umění 19. století. Zvláštní pozornost bude věnována
vztahu francouzského filosofa Jeana-Paula Sartra k Tintorettovi.
Ohromující malířské dílo Jacopa Tintoretta představuje vrchol
benátské manýristické malby 16. století. V jeho dílech převládala
náboženská témata, v nichž dramatičnosti i mystičnosti vyobrazené
události dosahoval manýristickým využitím barvy a kontrastem světla
a stínu. Tintorettova tvorba měla vliv nejen na jeho současníky,
ale byla i předzvěstí baroka.</td></tr><tr><th>Stravování</th></tr><tr><td>Snídaně v hotelu.</td></tr><tr><th>Poznámka</th></tr><tr><td>V rámci balíčku vstupů je zahrnuta návštěva těchto objektů: Grand
Palais, Musée de l?Orangerie, výstava Evy Gonzalès, Musée d?Orsay,
Musée Jacquemart-André, Muzeum Louvre a výstava Francisca de
Zurbarána, Musée Picasso</td></tr></table>